Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ne, nezbláznil jsem se!

18. 3. 2008

ObrazekJe už to hodně a hodně dávno a dá se říci, že dnes už to není ani prava. Ale je! S mitfárou Jendou Valdmanem jsme odjezdili pár amatérských automobilových soutěží, několik "boasek" (to byla Braně Orientační Automobilová Soutěž), abychom získali III. výk. třídu, pochopitelně, že ještě po celodenním školeni v Brně. Posledním naším podnikem byl II. ročník Rally Valašská zima s výsledkem 3. místo ve třídě A1-1600. Jak je vidět na ČB archivních fotografií používali jsme za "sportovní náčiní" sériového Moskviče 412, kterému se také říkalo "Ragulin"Obrazek, podle ruského hokejisty. Byla to patnáctistovka o výkonu 75 koní a pouze se čtyřkvaltem. Malinko to bylo upravené a tak se stávalo, že po dálnici z Brna na Prahu, která byla tehdy dlouhá na jedno BéTéčko (byly to cigarety a já kouřil), lezla ručička tachometru přes 160ku a schovávala se za teploměr na vodu. Pneumatiky jsme používali Barum OR6 AS, rozměru 185/70 R 13. Tu "valašku" jsme ale jeli na ruských diagonálkách, druhý protektor OR 7 (zimní vzorek), které nám narychlo udělali ve Slaném, asi za týden, protože dodávka částečně ojetých zimních gum od Barum teamu nějak nevyšla. Pokyn zněl: Neblbnou a hlavně dojet do cíle. Na "bednu" jsou ve třídě jiní. (Asi my jediní jsme měli ve třídě III. výk. třídu a jediní  z asi cca 150 posádek MOSKVIČE 412 tzv. "stalinovy sáně". Na RZ Březová-Hvozdná jsme zajeli 26. čas i když jsme měli vysoké startovní číslo "88". Kamarád Vašek Suchopár, v té době již ostřílený matador, nám radil: "Máte vysoké startovní číslo a tak poznáte podle diváků, když budou utíkat od tratě,  že jedete moc rychle." Měl pravdu. Když jsme od Březové "vletěli" do pravého "vinglu" na Hvozdnou, tak dokonce někteří diváci přelézali drátěný plot, (asi) od drůbežárny. Vašek Suchopár do cíle nedojel. S fiatem 124 2x OHC "rozházel" srovnané metrové dříví v lese na RZ Pindula-Provodov. Předseda jednoho JZD věnoval pro vítěze této "erzety" broušený pohár, no a Vašek ho moc chtěl. My jsme měli pouze jednu velkou krizovku v Holešově, a to přímo ve městě. Najížděl jsem do mírné levé, na mokrých kostkách, u staré benzinové pumpy, asi ve stošedesátce. Smyk, kontra, přes trávu, chodník, po trávě, zpět přes chodník, přes trávu a zase silnice. Během tohoto manévru ulítly dva stromky i s kůlama. Při výjezdu tam bylo slabejch 140. Celé nám to potom líčil "očitý svědek" co se díval z balkónu.  Zapomněl jsem ještě dodat, že asi v půlce 1. etapy jsme ztratili prostřední díl výfukového potrubí. Zbytek soutěže musel mitfára diktovat rozpis hodně nahlas (neměli jsme intercom). Po soutěži nějakou dobu nemluvil. Na vyhlášení nám podal generální ředitel RŘ Otrokovice  ruku a předal jednu tašku-diplomatku, pro oba. Jinak to bylo nádherné!